Jdi na obsah Jdi na menu
 

La petite Mort

29. 1. 2010

Poprvé.

Grimmauldovo náměstí. Sirius usne, pořádně opilý, na kuchyňském stole.

"Co takhle se spolu vyspat," řekne ona; on se směje, dokud si neuvědomí, že to tentokrát myslí vážně.

Trvá to asi pět vteřin, než ji v chodbě přirazí ke zdi, rozepne si kalhoty a ano.

Později svým způsobem předstírají, že se to nikdy nestalo. (Může za to ohnivá whisky, řekl by Sirius, kdyby se to stalo jemu).

 

Podruhé.

Jeho zaprášený starý byt; knihy ji tlačí do boků, když se na něj dívá. Polovina čokolády leží vedle nich na stole. Oba jsou si vědomi, že sex nemůže přivést mrtvé zpět.

"Miluju tě," řekne mu poprvé. Pošle ji pryč, protože ji taky miluje.

 

Potřetí.

Prasinky (vůbec tam neměl být). Pokoj nad Prasečí hlavou, špinavý a neosobní, zatímco se pohybují; touha redukovaná na prostou zvířecí potřebu. Milují se, jako by páchali zločin.

On možná ano.

Opustí ji plačící a říká si, že je to tak lepší.

 

Počtvrté.

Doupě – kéž to Molly nikdy nezjistí. Je to rychlé; neustále kontrolují, jestli někdo nejde - "U Merlinových spodků, buď zticha, ženská," – a smějí se, dokud nejsou hotoví. On přemýšlí, jestli je v pořádku cítit se takhle šťastný, když Brumbálova mrtvola sotva vychladla.

 

Popáté.

Mudlovský hotel, který jim doporučil Kingsley (kdo by to čekal), na výdaje Řádu. Jsou manželé – je to oficiální, pomyslí si on, teď je to milování, ne soulož.

Je z toho tak nervózní, že to nejdřív nejde; vyžaduje to spoustu škrábání na zádech a ten nejdelší polibek v dějinách lidstva, než se uvolní.

Nevědomky začíná věřit, že to celé byla chyba.

 

Pošesté.

Tam, co říkají doma. Alastor Moody je mrtvý. Mohl to být kdokoliv z nich. Brala antikoncepční lektvar pravidelně každý den, kromě toho měsíce; nutné vynechání po půl roce, říkala lékouzelnice.

Měli tedy používat kouzla.

Samozřejmě, že zapomněli.

Posedmé.

Pokoj pro hosty v domě jejích rodičů. Myslel si, že ho nechá stát venku na studeném větru; myslel si, že ho nechá spát na gauči (pekelný dárek, ten gauč, opravdu – vsadil by se, že Andromeda použila nějaké pěkně temné kouzlo, aby ten zatracený kus nábytku byl tak neskutečně tvrdý); myslel si, že ho nenechá na sebe vztáhnout ani prst.

Později, když ona má "dost omluv na celý život", ucítí malé škubnutí v jejím nahém břiše pod svou dlaní a začne přemýšlet o jménech.

 

Poosmé.

Stejný pokoj. Oba si uvědomují, že je to naposled.

Dají si načas, rádi, že Teddy bude příštích pár hodin spát. Milují se pomalu a jemně, jak to dělávají milenci, kteří dobře znají jeden druhého.

La petite Mort, říkají francouzi. Řekne jí to. "Aby nás připravili na skutečnou smrt," má ona na jazyku, ale není třeba to vyslovit nahlas.
"Miluju tě." Je to on, kdo to tentokrát řekne nahlas, a znamená to totéž.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Krásně

(Efka, 8. 2. 2010 19:31)

Jsi šikovné oslíče, ty milovnice vlkodlaků :-)

....

(Ada, 3. 2. 2010 17:28)

Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem si přesně tohle potřebovala přečíst. Minimalisticky krásné.
Jen se bojím, aby to neovlivnilo ten černohumorný het, který v sebeobraně páchám...
;)