Jdi na obsah Jdi na menu
 

Dopisy z exilu (Letters from the exile)

20. 12. 2008

Červen, 1996

 

Přísahám, že jsem dlouho bojovala s touhou napsat Ti, jednak proto, že o to možná nestojíš, a jednak ze strachu o Tvoji bezpečnost. Ale náš drahý Posel říká, že pokud budeme opatrní, nemusí se nic stát. Je Ti doufám jasné, co máš s tímto dopisem udělat, až ho dočteš.

 

Pořád jsem na tebe pěkně naštvaná. Ne proto, že jsi odešel, ale kvůli tomu, jak jsi to udělal. Dokážu se vyrovnat s odmítnutím, párkrát už jsem kopačky dostala, ale nesnáším, když se mi lže a ty to víš.

 

Teď už vím, proč jsi mi řekl, co jsi řekl, když jsme se naposled viděli. Tahle lež měla hodně krátké nohy, ale předpokládám, že jsi ani o nic jiného nestál, jen když vydržela dost dlouho na to, abych už s tím nemohla nic dělat, že? No, bolí to. Bolí to fakt hodně. Skoro bych radši věřila těm tvým lžím, protože přinejmenším dávaly aspoň nějaký smysl.

 

Je spousta věcí, které bych Ti ráda ještě řekla, ale bohužel, mám málo času a omezené možnosti. Ale přísahám, že to není naposledy, cos o mě slyšel. Ne teď, když jsem si celkem jistá, že důvody, pro které jsi mě opustil, nemají nic společného s případnou ztrátou zájmu o moji osobu.

 

Dávej na sebe pozor,

 

Tvoje ...

 

 

Červenec, 1996

 

Možná jsem byl krutý, ale ty víc, když jsi mi poslala ten dopis. Ne proto, že se zlobíš; to jsem čekal a plně si to zasloužím. Ale bylo od tebe kruté připomínat mi věci, které nikdy nebudu mít. Přál bych si, abys na mě zapomněla a našla si někoho více hodného Tvé pozornosti.

 

 

Červenec, 1996

 

Uvědomuješ si, že jsem nečekala odpověď, že ano? Jenom posílila můj názor – i když to byla obvyklá snůška tvých sebelitovných keců. Skoro věřím, že mi nevědomě sám podáváš zbraně, které proti Tobě můžu použít.

 

Ale v jedné věci máš pravdu – opravdu si ZASLOUŽÍŠ můj vztek. Ne proto, že bys byl ten nedůvěryhodný-se-kterým-jen-marním-čas, jak o sobě asi rád přemýšlíš, ale proto že nemáš žádné právo rozhodovat o tom, co je pro mě dobré! Jsem dospělá a dokážu se rozhodovat sama, a pokud se rozhodnu, že na celém světě není osoba více hodná mé pozornosti než Ty, je to můj problém.

 

Takže pokud skutečně nestojíš o moji pozornost, měl bys to napsat rovnou a neschovávat se za pitomé výmluvy typu "držím tě v bezpečí".

Jinak – jsem ráda, že jsi v pořádku. Občas ke mě dorazí nějaké zprávy, ale vždycky je lepší vidět tvůj vlastní rukopis.

 

 

 

Říjen, 1996

 

Promiň, že jsem se tak dlouho neozval. Moje situace se zkomplikovala, řečeno velmi jemně. Možná, že těch pár měsíců bylo dost na to, abys na celou věc zapomněla; pokud ano, pak je velmi nešťastné, že Ti to můj dopis opět připomíná.

 

Měl jsem šanci opustit na pár dní mé působiště, což je pravé požehnání vzhledem k mé pozici ve smečce, až jsem měl podezření, že v tom možná mohl být jiný záměr; ale nakonec jsem se rozhodl inspirovat se trochu tvým drahým bratrancem a carpe diem.

 

Je samozřejmě škoda že nemůžeme využít této příležitosti a vyřešit tento problém jednou provždy – na druhé straně možná je to spíš dobře, protože si nejsem úplně jistý, že bych byl schopen dodržet svá rozhodnutí a vůbec rozumně uvažovat ve Tvojí přítomnosti.

 

Doufám, že si uvědomuješ, že náš krátký vztah byl nevhodný a iracionální. I když nelituji ani jediné chvíle strávené po tvém boku, nemohu si je užívat kvůli následným výčitkám svědomí, poté co si uvědomím, jaké následky by to mohlo mít pro Tvoji budoucnost.

 

Vím velmi dobře, že jsi dospělá a zodpovědná žena, ale vidím, že nedokážeš plně rozumět realitě vztahu s někým, jako jsem já. Dovol mi Ti připomenout: jsem nebezpečný, odmítaný společností a díky tomu sotva schopný uživit sebe, natož rodinu. Takže ano, v tomto konkrétním případě považuji za nezbytné, abych toto rozhodnutí udělal za Tebe.

 

Jsi úžasná žena a měla bys být volná a strávit svoje mládí mezi lepšími lidmi, než s někým, kdo dokáže vidět svoji budoucnost jen v tmavých barvách. Prosím, nech mě to tímto uzavřít.

 

Kromě už zmíněných komplikací se mám poměrně dobře. Přál bych si, abych měl více dobrých zpráv, které bys se mnou mohla sdílet, ale bohužel na to není doba. Přesto, dno oceánu je plné zrnek písku a mně snad bylo dovoleno pohnout aspoň hrstí z nich.

 

Přemýšlej o tom, co jsem Ti napsal, a buď na sebe opatrná,

 

Tvůj ...

 

 

Říjen, 1996

 

Dovol mi Ti připomenout, drahý, že také dokážu být pěkně nebezpečná (možná tě napadlo, že jsem nebezpečná především sama sobě; ovšem vím, že jsi natolik gentleman, že bys mi to nikdy nepřiznal). Pokud to uniklo Tvojí pozornosti, mohu být naší drahou společností taky kdykoliv poslána do háje, z důvodů, které oba dobře známe. Dokud se to nestane, jsem schopná – a ochotná – postarat se o nás o oba. Je mi jasné, že se Ti nelíbí představa být někým vydržován, rozumím tomu a souhlasím, že je to nepříjemné, ale znáš mě natolik, aby sis dokázal spočítat, že bych Tě stejně nenechala válet si špeky na gauči. Ale to odbočuju.

 

Moje stanovisko by se dalo shrnout jedinou větou – pojďme to uzavřít, doprčic. Můžeš se cítit skvěle mučednicky, ale pokud to náhodou nevíš, jsem z toho teď zrovna dost špatná. Celá ta záležitost začíná ovlivňovat můj život víc, než bych byla ochotná přiznat. Skutečně si přeju abych byla schopná Tě jednoduše vyškrtnout ze svého života, ale bohužel pro nás pro oba, prostě nemůžu. Vím, že by to byla jedna velká, tučná lež pro nás pro oba, a že bych pravděpodobně strávil zbytek svého mládí (teď tě cituji) přemýšlením, co by, kdyby. Kdybych byla vytrvalejší. Kdybych mu to mlátila do hlavy tak dlouho, dokud by nebyl schopen vidět něco jiného, než svou budoucnost v tmavých barvách.

 

Pravděpodobně sis všiml, že jsem trochu více emocionální než obvykle, takže aspoň vidíš, jak na tom jsem. Ale neboj se, pořád se mi daří držet si čistou hlavu v pracovních záležitostech – opravdu nevím, jak se mi to daří, ale neslyšela jsem žádné stížnosti, takže předpokládám, že je to zatím v pořádku. Spánek je vzácnost, samozřejmě, ale to pro mě také není nic nového.

 

Dřív než Tě to vůbec napadne, nesnažím se, opakuji, nesnažím se Tě získat díky emocionálnímu vydírání. Po pravdě doufám že víš, že jsem nad něčím takovým, nebo jinak bych musela já Tebe poslat do háje, vážně. Ale držím tyhle věci v sobě celou tu dobu a chtěla jsem Ti ukázat, jaký binec děláš v té své marné snaze nedělat nějaký jiný, čistě hypotetický binec.

 

Pravděpodobně jsem už napsala víc, než jsem měla, a míň, než jsem chtěla, takže toho radši nechám, než ze sebe udělám úplného pitomce. A pokud jsi nad tím přemýšlel – ne, nezapomněla jsem. Vlastně jsem si tady okousala nehty až k ramenům, když jsem o Tobě neměla tak dlouho žádné zprávy. Nad Tvým dopisem jsem kroutila nevěřícně hlavou – jak můžeš jen být tak paličatý – ale spadl mi kámen ze srdce.

 

Vážně Tě miluju, ty příšero,

 

Tvoje ...

 

 

Listopad, 1996

 

Nikdy bych si o Tobě nemyslel, že bys byla schopná citového vydírání. Přiznávám, chtěl jsem napsat opak, jen abys už konečně nechala té své pitomé posedlosti mojí osobou, ale když jsem namočil brk, zjistil jsem, že nedokážu lhát.

 

Donesly se ke mně nějaké zprávy o tvojí situaci a je mi strašně líto, že jsem důvodem takových problémů. To vše jen podporuje mou teorii, že náš vztah by byl rozhodně chybou, i když velmi příjemnou. Nemysli si, že mě samotného se to nijak nedotýká – troufám si říct, že mě to bolí ještě víc než Tebe, protože je na mou zodpovědnot, že k tomu vůbec došlo.

 

Vypadá to, že jsme dospěli k patu, protože já nezměním svoje rozhodnutí a Ty zase trváš na tom svém. Kéž by tak byla nějaká kouzelná léčba na náš problém; černá magie se pravděpodobně touto věcí zabývala, ale asi by to nadělalo víc škody než užitku, že? Řekni, neznáš nějakého smrtijeda nebo smrtijedku s podobnou milostnou úchylkou? (Dělám si samozřejmě legraci).

 

A prosím, nepoužívej to slovo. Způsobuje jen další zbytečnou bolest.

 

Tvůj ...

 

 

Prosinec, 1996

 

Pokud budeš moci, stav se na vánoce u Mámy Slepice. Neboj se, nebudu tam.

 

Už ti nebudu říkat "mizero", slibuju. Ale je mi líto – pořád Tě miluju.

 

Leden, 1997

 

Spolehlivý zdroj mě informoval, že tvůj Patron už není fretka, což mě dost rozhodilo; víš dobře, že taková událost je zřídkakdy dobré znamení. Nehodlám akceptovat, že tohle všechno, co se Ti děje je jenom kvůli mě. Doufám, že můj informátor nebyl příliš přesný v popisu Tvého nového Patrona, a že se tedy nezměnil v to, co se obávám.

 

Poslechl jsem Tvoji radu a jsem, pro tuto chvíli, v teple a dobře najezený. Přesto, mám o Tebe stále strach, zvlášť poté, co mi Máma Slepice sdělila, že trávíš Vánoce sama. Je mnoho lidí, kteří Tě mají rádi a záleží jim na Tobě. Prosím slib mi že se nepropadneš do depresí, obzvláště ne z důvodů, které za to nestojí.

 

Časy jsou temnější každou minutou. Vánoce byly příjemná pauza. Doufám, že i pro Tebe, přesto, co mi řekla Máma Slepice. Přál bych si, abych si mohl dovolit koupit Ti dárek. Bohužel, jednak jsou moje finanční rezervy prakticky nulové, navíc by mohlo být z mé strany kruté dávat Ti něco, co by Ti navždy připomínalo tu naši zatracenou aféru. Takže doufám, že Ti aspoň tahle malá čokoláda trochu zlepší náladu.

 

Přeju Ti šťastný Nový rok, jakkoliv hloupě to může znít.

 

Tvůj ...

 

P.S.: Ha ha. Kdyby ses narodila o deset let dřív, lásko, jsem si celkem jistý, že by z Tebe byl skvělý Poberta.

 

 

Leden, 1997

 

Je Ti jasné, že ses do toho posledního dopisu mohl klidně podepsat, vzhedem k tomu, kolik osobních informací Ti tam uniklo...vážně, lásko, jsi živý důkaz toho, že člověk nemá dělat nic odpovědného, když má břicho nacpané vaječným koňakem. Ale nedělej si starosti, naštěstí přišel v pořádku a už jsem se o něj postarala.

 

Můj nový Patron je přesně to, cos myslel. Podle mě je skutečně okouzlující.

 

Jinak – nic Ti neslibuju dokud nepřestaneš kňučet a nezačneš čelit svému zatracenému životu čelem.

 

Vánoce jsem strávila sama, ale to neznamená, že jsem brečela do polštáře. Měla jsem práci a taky jsem potřebovala trochu klidu na přemýšlení. Přemýšlím o nás opravdu hodně, ale opravdu to není jediná věc, které se věnuji. Po pravdě, jiných starostí mám teď tolik...přála bych si, aby byl nějaký bezpečný způsob, jak je s Tebou sdílet – myšlení Ti šlo vždycky mnohem líp než mě.

 

Jsem ráda, že jsou všichni zatím v pořádku.

 

Nevím, co jsi dal do té čokolády, ale cítím ji ještě teď.

 

Přeju si, aby Nový rok otevřel určitému kouzelníkovi, kterého miluju, oči.

 

Tvoje ...

 

P.S.: Tos nevěděl? Čmuchal mě jednou nazval "Slečna Neobyčejná". Byl ovšem tehdy hodně opilý, takže nevím, jestli se to počítá.

 

 

Březen, 1997

 

Co se stalo? Byls to Ty? Donutili Tě? Jsi zraněný? Prosím, odpověz ASAP. Miluju tě, ať se stane cokoliv.

 

 

Březen, 1997

 

Nebyl jsem to já, ale byl jsem u toho. Pochybuju, že to ten kluk přežije. Nemohl jsem dělat vůbec nic.

 

Jak jsem už řekl, a jak budu říkat pořád dokola, pokud je to nezbytné – jsem příliš starý, příliš chudý a příliš nebezpečný.

 

Prosím Tě, pro Tvoje vlastní bezpečí, nesnaž se mě už nikdy kontaktovat.

 

Květen, 1997

 

Neopovažuj se zemřít dřív, než to vyřešíme. Nikdy tuhle hádku nevyhraju, pokud umřeš.

 

Nevím, co bych dělala, kdybys zemřel, tak to prosím Tě nedělej.

 

 Květen, 1997

 

Měla bys už vědět, že každý z nás může zemřít kdykoliv. Jaký by mělo smysl udržovat teď vztah? Nikdy se mnou nenajdeš štěstí.

 

 Červen, 1997

 

Vím, že smrt číhá za každým rohem a to je přesně ten důvod, proč bysme MĚLI být spolu, právě teď, protože jinak třeba už nikdy nebudeme mít šanci. Proč to nevidíš? Může to být moje poslední šance být s Tebou, a naopak. Pokud smrt přijde brzy, a je asi tak devadesátiprocentní šance, že přijde, díky našemu úžasnému životnímu stylu, budeme aspoň vědět, že jsme to ZKUSILI. Aspoň tomu, který přežije (pokud to někdo z nás přežije), zbude spousta hezkých vzpomínek. Možná se Ti to zdá morbidní, ale já to tak cítím.

 

Problém, jak jsem si právě uvědomila, není v tom, že bych po Tvém boku nenašla štěstí. Problém je, že TY si myslíš, že nikdy po ničím boku nenajdeš štěstí. Prošel sis v životě takovou hromado SRAČEK, že se bojíš to znovu zkusit. Jseš příšerně podělanej z představy, že by to třeba mohlo FUNGOVAT. Protože kdyby to fungovalo, kdybysme nějakým zázrakem tohle všechno přežili, neměl bys už ty skvělé důvody k sebelítosti, a na takovou myšlenku Ty prostě nejsi zvyklý. Jasně, pořád by tu byl ten Tvůj problém, ale pokud sis toho náhodou nevšiml, to byla ohraná písnička dlouho předtím, než jsme se vůbec potkali. Pokud bys skutečně dokázal být šťastný se mnou, nebo s kýmkoliv jiným, musel bys přestat definovat sebe sama tím pitomým chlupatým problémem, a věřím, že to by pro Tebe byla fakt dřina!

 

Něco ti povím: na každý den, kdy je Ti zle, připadá 28 dalších, kdy jsi v pořádku, a to je sakra hodně času. Takže se laskavě přestaň schovávat za tu pitomou sebelítostnou masku a ber, co Ti život dává, protože si to sakra zasloužíš. Zasloužíš si to víc, než kdokoliv jiný, koho znám. Pokud mě nechceš, fajn, je to tvoje věc, ale v tom případě si doprdele najdi jinou holku, nebo třeba kluka, pokud Ti to víc vyhovuje, nebo následuj Aberfortha a jdi chovat dobytek, ale už mám fakt plný zuby tvejch keců o "bezcennosti". Pokud máš stále zájem, a já si odvažuju myslet, že máš, jsem tady.

 

Nevím, jestli se ještě uvidíme, ale očekávám Tvoji odpověď.

 

Chovej se podle svojí koleje, u Merlinových spoďárů!

 

 Červen, 1997

 

"Ahoj."

"Ahoj."

"Viděls Billa?"

"Jo...jo, teď jsem tam byl. Má se fajn. Možná ho zítra pustí domů."

"To je fajn."

"Jsi zraněná? V tom všem zmatku, vůbec nevím..."

"Ne, jsem v pohodě. Co ty? Ta jizva...?"

"Tohle? To je stará rána. To nic."

"Jsi zpátky? S..."

"Ano."

"Hm."

"Pohřeb bude za dva dny."

"Půjdeš tam?"

"Ano. Ty?"

"Taky."

"Hm."

"Poslyš, je mi to líto. Myslím, jako všechno."

"Nemusíš..."

"Ten dopis. Myslím, že jsi ho vůbec nedostal. A pak ta scéna, co jsem udělala, hned poté, co Brumbál...to bylo...u Merlina. Ale viděla jsem, jak tě málem zabili, a..."

"Tonksová?"

"Ano?"

"Já jsem ten tvůj dopis dostal."

"Oh."

"Jo."

"Fajn. Promiň..."

"Měla jsi pravdu."

"...jo. Ano?"

"Asi bych se měl opravdu víc chovat podle své koleje. Mělas pravděpodobně pravdu...možná jsi měla pravděpodobně pravdu."

"Možná jsem pravděpodobně měla pravdu."

"Jo. Měla tam být tečka. Možná. Měla jsi pravdu."

"Aha."

"Jo."

"Asi bysme se měli jít najíst."

"Možná bysme měli."

"Asi možná?"

"Asi možná."

"Tři Košťata?"

"Půjdeš se mnou?"

"Ráda."

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

to je...

(eru, 20. 12. 2008 23:40)

... zkrátka dokonalý! :)
a pochopitelně mě odrovnala stejná věta jako icce. :))

chicht

(Icce, 20. 12. 2008 23:23)

Neopovažuj se zemřít dřív, než to vyřešíme.