Jdi na obsah Jdi na menu
 

Čas zemřít

4. 7. 2009

Toho dne, kdy dítě začne kopat, jí její manžel položí ruku na břicho a podívá se jí do očí. Ví, že udělá všechno proto, aby jejich děti byly v bezpečí.


Je teplé jaro; vzduch je sladký a ztěžklý vůní květin. Roční doby se střídají příliš rychle, myslí si, zatímco okvětní plátky opadávají ze stromu. Leží v trávě vedle svého muže; jejich těla jsou pokrytá zvadlými kvítky a láska nikdy nebyla tak krásná (aspoň pro dnešek). Sčítají květy jako kouzla, jeden za každý rok.


Když matka počítá, modlí se. Molly Weasleyová tráví svůj čas počítáním:

 

Jedna – v zahradě (zůstaň za brankou, Bille)


Dvě – na jabloni (opatrně, Charlie, nelez moc vysoko)

 

Tři – u stolu (vezmi si sandwich, Percy)


Čtyři a pět – pod stolem (Frede, Georgi, nejste zvířata)


Šest – v kolébce (no tak, Rone, vím, že máš hlad)


Sedm – stulený v jejím břiše (cítím tě, maličký)

 
Kdysi dávno ztratila ve válce dva chlapce (bratři byli vyšší než ona, rozesmátí, silní; tři rudé hlavy ve slunci, šest bosých nohou v písku). Nevěří, že by zvládla další ztrátu.


Počítá své děti během vteřin, v rytmu úderů srdce. Každý den, každou hodinu, každý okamžik svého života.

 

 

(jedna)

Bill miluje staré knihy a žlutá jablka a rád si přispí (dvojčata mívala ve zvyku vplížit se ráno do jeho ložnice a lechtat ho, dokud nezačal vrčet a nadávat a nakonec se doopravdy vzbudil a pustil se do nich). Voní jako letní slunce; nosí matce květiny a líbá pratetičkám ruce.

 

Je mu sedmadvacet a je zamilovaný (je zamilovaný od svých sedmnácti, do té či oné dívky – líbí se mu, jak se jim vlní vlasy, jak mají měkké ruce) a má rád výzvy a dobrodružství a chuť nebezpečí v ústech. Až válka skončí, vrátí se do Egypta, nebo možná vyzkouší něco nového v Jižní Americe. Není si jistý, jestli dokáže žít tady, v chladných šedých ulicích naplněných nevýslovnou hrůzou. Slyšel, že někde v Peru je ztracené město; i kdyby to nebyla pravda, rád by se po něm poohlédl. Není si jistý, jestli by Fleur šla s ním, ale neptá se, protože ve skutečnosti stejně nevěří, že to všichni přežijí.


Občas si Molly přeje (i když se ze všech sil snaží to potlačit), aby byl zraněn (jen o trochu) víc, aby jeho uzdravování trvalo (jen o trochu) déle, aby byl U Svatého Munga, v bezpečí, daleko od všech bitev. Ale Billovi je sedmadvacet a je zamilovaný; a i když ho Molly dokázala ochránit před první válkou, nemůže ho chránit věčně.

 

 

(dvě)


Charlie je silný, rychlý a odhodlaný. Má velké, jemné ruce. Když byl malý, nosil po kapsách domů zvířata, koťata nebo hafoně. Rád bojuje s příšerami a stará se o zraněné věci. Když byl malý, chtěl být hrdina. Teď krotí draky a ani nebe pro něj není dost vysoké. 

 

Vrátí se domů, když je Bill zraněn, tichý a podivně klidný. Je to poprvé, kdy mu dojde, že válku také nemusí všichni zvládnout nezraněni. Když se teď modlí, už to není proto, aby nikdo nezemřel, ale aby, pokud někdo musí zemřít, to byl on. (Myslí si, že by to nebylo tak zlé, snad, pokud by to přišlo v boji – s hůlkou v ruce a Billem po boku.)

 
Pokud má v téhle válce nějaký úkol, pak je to zajistit, aby to jeho rodina přežila. Vždycky to byl správný kluk, ale teď přímo září odhodláním; Molly to děsí. Pořád chce být hrdinou, a to je jediný jeho sen, jehož splnění mu Molly nepřeje.

 

 

(tři)

 

Percy je bystrý a křehký; rychle bere a pomalu dává. Když si z něj dvojčata dělají legraci, že měl být ve Zmijozelu, nebo když se jeho matka pyšní, že mohl být v Havraspáru, stiskne rty a neprozradí, že Moudrý Klobouk mu řekl jen jediné slovo.

 
Molly si nikdy nemyslela, že právě on bude tím, kdo ji opustí. Každý večer pro něj nachystá talíř a pak ho zase uklidí; pokud si toho někdo všimne, řekne, že se přepočítala. Ale nikdy se nepřepočítává a nikdy nepřestává doufat.

 

Přijde domů jednoho horkého srpnového dne; poprvé po dlouhých letech padne matce do náruče a ona ho drží pevně. Napůl si přeje, aby skutečně byl v Havraspáru nebo Zmijozelu, ale dobře ví, že je z Nebelvíru – jako její manžel a bratři – a bojí se, že pro to zemře. Přemýšlí, jestli je špatné přát si, aby její synové byli zbabělci, zatímco ho hladí po vlasech a čeká, až znovu najde svoji odvahu.

 
Percy si není jistý, jestli ještě v něco věří, ale nechá ji, aby ho dala znovu dohromady.

 

 

(čtyři a pět)

 

Fred a George mají široké úsměvy a jasné oči a jejich jména splývají téměř jako jedno slovo (FredaGeorge, jedním dechem). A možná že Fred je ten hlučnější a George ten opatrnější, ale oba se smějí a dělají ta svá rychlá, uvolněná gesta, když si je ostatní pletou. A občas, když jsou spolu sami, vůbec nemusí mluvit.

 

Fred říká, že až válka skončí, prodej půjde nahoru, protože jak jinak lépe slavit než dělat si legraci jeden z druhého. (Vzdal by se vtipkování úplně, jen kdyby to mohli skončit teď, dokud jsou všichni naživu).
George říká, že by v rámci oslav měli prodávat přímo ven na ulici a že to by na Příčné udělalo parádní binec. (Občas přemýšlí, jestli vůbec ještě bude nějaká Příčná ulice; nemůže se zbavit dojmu, že by mu ani nevadilo, kdyby nebyla, jen pokud by tu byli všichni spolu).


Molly si zakazuje na to myslet, ale bojí se, že možná jediná věc horší než ztratit Freda a George by byla ztratit jen jednoho z nich.

 

 

(šest)

 

Ron vyrostl jako změť rukou a nohou; jeho tělo vždy rychlejší než zbytek. Strávil svoje dětství v běhu za svými bratry, své dospívání v závěsu za svými přáteli, a někde mezitím dospěl sám v sebe.


Spí na zemi, s Harrym a Hermionou po svém boku, a sní o domově. V jeho snech se jim podaří zničit všechny Horcruxy a vrátit se domů – ale pozdě, pokaždé příliš pozdě. Sní o klidných, bílých tvářích a přemítá, jestli by dokázal pokračovat, kdyby jeho rodina nepřežila. Dívá se na Harryho, který je zasmušilý, a Hermionu, která je rozhodná, a je si jist, že budou bojovat společně až do konce – to tedy budou – ale není si jistý co potom. Není si ani jistý, jestli bude chtít, aby bylo nějaké potom.


Molly přemýšlí, kde asi je – jestli má hlad, jestli je mu zima; plánuje mu měsíc vařit jeho oblíbená jídla, až se vrátí. Když o tom poví Arturovi, ztichne. A tak ví, že nevěří, že se jejich syn vrátí.

 

Dál sbírá recepty.

 

 

(sedm)

 

Ginny ráda listuje starými knihami, miluje divoké třešně a povalování se v posteli. Až vyroste, chce být odeklínačka. Pořád je dost malá na to, aby si ji bratři mohli přehodit přes ramena, jako to dělali, když byla mladší, ale od té doby se naučila dost kouzel, aby je to odradilo.

 
Cpe se třešněmi, dokud jí nezrudnou rty a jazykem dělá na stopkách uzlíky. Je jí šestnáct a srdce má třikrát zlomené:

 

Jednou, když ji zradil imaginární přítel,

jednou, když si myslela, že Bill zemře,

jednou, když ji Harry a Ron opustili.

 

Nehodlá si ho nechat zlomit znovu, a tak se cvičí v kouzlech a útěcích z okna své ložnice, a pokud někdy bude nějaká rozhodující bitva, hodlá být v ní, ať si její matka říká, co chce.

 

Molly to dobře ví a jen doufá, že pokud bude dostatečně tvrdá, udrží svoji dceru v bezpečí.

A všechno bude v pořádku.

 

 


Magnolia petals shine so much like flesh

without the stains or softness

aging brings,

it hurts to watch them fall.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

krásné

(marcanov, 12. 11. 2009 16:31)

děkuju

Pekne

(Icce, 4. 7. 2009 23:09)

"Horcruxy" bych asi prelozila, nesedi mi to do textu. (jinak tise predpokladam, ze jsou to ony vitealy)

Ach...

(Efka, 4. 7. 2009 22:57)

magnolia petals are enough... No more words needed.

...

(eru, 4. 7. 2009 22:32)

tak tahle mi vysloveně sedla. :)