Jdi na obsah Jdi na menu
 

800 slov od JKR

27. 10. 2008

Motorka řízla roh tak ostře, že oba policisté v autě za ní vykřikli. Seržant Fisher přirazil brzdu k podlaze a už viděl řidiče stroje pod svými koly. Mýlil se – motorka zvládla zatáčku s oběma jezdci pevně na sedadlech a s bliknutím koncového světla zmizela v úzké boční uličce.

"Teď je máme," vykřikl Anderson nadšeně. "Je to slepá."

 

Fisher se pověsil na volant a sedřel z auta polovinu laku, než se do úzké jednosměrky vecpal. Ve světle předních reflektorů pak oba spatřili svoji kořist, zahnanou do pasti po bezmála čtvrthodinové honičce. Dva jezdci byli uvězněni mezi solidní cihlovou zdí a policejním autem, které se k nim teď plížilo jako hladová šelma.

 

Mezi dveřmi auta a stěnami bylo tak málo místa, že se Fisher a Anderson jen obtížně soukali ven. Nemluvě o tom, jak zranilo jejich hrdost muset se probojovávat centimetr za centimetrem k dopadeným výtržníkům. Fisher zatáhl svůj dobře polstrovaný břich a konečně se mu podařilo prosmýknout se kolem zpětného zrcátka, i když tomu musel obětovat několik knoflíků uniformy.

 

"Slezte z té motorky!" křikl na šklebící se mladíky, kteří klidně seděli a vypadali, že se dobře baví.

 Udělali to a Fisher si je změřil pohledem. Bylo jim tak něco před dvacítkou. Ten, co řídil, měl dlouhé černé vlasy a jeho drzý vzhled Fisherovi nepříjemně připomněl dceřina bývalého přítele rockera. Druhý kluk byl také tmavovlasý, ale ostříhaný na krátko, s vlasy rozježenými do všech směrů. Nosil brýle a široce se usmíval. Oba měli na sobě trička s velkým zlatým ptákem, bezpochyby symbolem nějaké ohlušující rockové kapely.

 

"Nemáte přilby!" zařval Fisher a ukazoval z jedné prostovlasé hlavy na druhou. "Překročili jste rychlostní limit o – o hodně!" (Po pravdě, naměřená rychlost byla vyšší než byl Fisher ochoten akceptovat jako dosažitelnou pro jakkoukoliv motorku.) "Neposlechli jste příkaz k zastavení!"

"Byli bysme se rádi zastavili na kus řeči," řekl ten brýlatý mladík, "jenom jsme chtěli—"

"Nebuď drzý – jste oba v pořádném maléru," přerušil ho Anderson. "Jména!"

"Jména?" opakoval dlouhovlasý řidič. "No, tak třeba Wilbeforce...Batšeba...Skřetoblb..."

"...a na tom je dobré, že se dá použít pro kluka i holku," dodal ten brýlatý.

"Oh...vy jste mysleli NAŠE jména?" zeptal se ten první, zatímco Anderson rudnul vzteky. "To jste měli říct! Tady to je James Potter a já jsem Sirius Black."

"Tady to pro tebe bude opravdu brzo černé*, ty drzej malej—"

 

Ale ani James, ani Sirius ho neposlouchali. Byli najednou ve střehu jako hlídací psi a zírali přes oba policisty do temného ústí ulice. Po chvíli stejnými, rychlými pohyby sáhli do zadních kapes.

Na moment si oba policisté představili, jak na ně míří automatické zbraně, ale o vteřinu později si uvědomili, že oba kluci nevytasili nic víc než—

"Paličky na buben?" vyjekl Anderson. "Vy jste vážně vtipálci, ne? Fajn, jste zatčeni za—"

Ale Anderson nikdy nedokončil za co. James a Sirius vykřikli cosi nesrozumitelného a paprsky světel z reflektorů změnily směr.

 

Policisté se otočili a odpotáceli se dozadu. Tři muži letěli – opravdu letěli – na košťatech vzhůru uličkou – ve stejnou chvíli se policejní auto vztyčilo na zadní kola.

Fisherovi se roztřásla kolena; těžce dosedl na zem. Anderson zakopl o jeho nohy a spadl na něj. Zaslechli náraz koštěte do splašeného auta. Letec dopadl na zem, zjevně v bezvědomí, zatímco úlomky roztříštěného koštěte pršely kolem nich.

 

Motorka se opět probudila k životu. S otevřenou pusou se Fisher obrátil zpět k oběma teenagerům.

"Díky moc!" překřičel Sirius řev motoru. "Něco vám dlužíme!"

"Jo, bylo fajn vás poznat!" dodal James. "A nezapomeňte: Skřetoblb! Je to univerzální!"

Ozvala se ohlušující rána a Fisher a Anderson se chytili jeden druhého, vyděšení k smrti; jejich auto dopadlo zpět na zem. Teď byla se vznášením na řadě motorka. Přímo před jejich nevěřícíma očima se zvedla do vzduchu. James a Sirius zmizeli v nočním nebi, koncové světlo svítilo za nimi jako vyhasínající hvězda.

 

*V originále "things will get seriously black for you..." - pěkná slovní hříčka, kde JKR nikoliv poprvé využívá souzvuk slov "sirius" a "serious".

 

------------------------------------------------------------------------------------

 

The speeding motorcycle took the sharp corner so fast in the darkness that both policemen in the pursuing car shouted,"Whoa!" Sergeant Fisher slammed his large foot on the brake, thinking that the boy who was riding pillion was sure to be flung under his wheels; however, the motorbike made the turn without seating either of its riders, and with a wink of its red tail lights, vanished up the narrow side street.
"We've got 'em now!" cried PC Anderson excitedly. "That's a dead end!"

 

Leaning hard on the steering wheel and crashing his gears, Fisher scraped half the paint off the flank of the car as he forced it up the alleyway in pursuit.
There in the headlights sat their quarry, stationary at last after a quarter of an hour's chase. The two riders were trapped between a towering brickwall and the police car, which was now crawling towards them like some growling luminous-eyes predator.

 

There was so little space betwen the car doors and the walls of the alley that Fisher and Anderson had difficulty extricating themselves from the vehicle. It injured their dignity to have to inch,crab-like,towards the miscreants. Fisher dragged his generous belly along the wall,tearing buttons off his shirt as he went, and finally snapping off the wing mirror with his backside.

 

"Get off the bike!" he bellowed at the smirking youths, who sat basking in the flashing blue light as though enjoying it.

They did as they were told, finally pulling free from the broken wing mirror, Fisher glared at them. They seemed to be in their late teens. The one who had been driving had long black hair, his insolent good looks reminded Fisher unpleasantly of his daughter's guitar-playing, layabout boyfriend. The second boy also had black hair, though his was short and stuck up in all directions; he wore glasses and a broad grin. Both were dressed in t-shirts emblazoned with a large golden bird; the emblem, no doubt, of some deafening, timeless rock band.

 

"No helmet!" Fisher yelled, pointing from one uncovered head to the other. "Exceeding the speed limit by-by a considerable amount!" (In fact, the speed registered had been greater than Fisher was prepared to accept that any motocycle could travel.) "Failure to stop for the police!"
"We'd have loved to stop for a chat," said the boy in glasses,"only we were trying--"
"Don't get smart-you two are in a heap of trouble!" snarled Anderson. "Names!"
"Names?" repeated the long-haired driver."Er-Well, let's see. There's Wilberforce...Bathsheba...Elvendork..."
"And what's nice about that one is, you can use it for a boy OR a girl," said the boy in glasses.
"Oh, our names, did you mean?" asked the first, as Anderson splutter
ed with rage."You should've said! This here is James Potter, and I'm Sirius Black!"
"Things'll be seriously black for you in a minute, you cheek little-"

 

But neither James nor Sirius was paying attention. They were suddenly as alert as gundogs, staying past Fisher and Anderson, over the roof of the police car, at the dark mouth of the alley. Then, with identical, fluid movemoments, they reached into their back pockets.
For the space of a heartbeat both policemen imagined guns gleaming at them, but a second later they saw that the motocyclists had drawn nothing more than-
"Drumsticks?" jeered Anderson. "Right pair of jokers, aren't you? Right, we're arresting you on a charge of--"

 

But Anderson never got to name the charge. James and Sirius had shouted something incomprehensible, and the beams from the headlights had moved.
The policemen wheeld around, then staggered backwards. Three men were flying-actually flying- up the alley on broomsticks-and at the same moment,the police car was rearing up on its back wheels.

 

Fisher's knee bucked; as he sat down hard; Anderson tripped over Fisher's legs and fell on top of him, as flump-bang-crunch- they heard the mean on brooms slam into the suspended car and fall, apparently insensible, to the ground, while broken bits of broomstick clattered down around them.

 

The motorbike had roared into life again. His mouth hanging open, Fisher mustered the strength to look back at the two teenagers.
"Thanks very much!" called Sirius over the throb of the engine."We owe you one!"
"Yeah, nice meeting you!" said James. "And don't forget: Elvendork! It's unisex!"
There was an earth-shaking crash, and Fisher and Anderson threw their arms around each other in fright; their car had just fallen back to the ground. Now it was the motocycle's turn to rear. Before the policemen's disbelieving eyes, it took off into thin air: James and Sirius zoomed away into the night sky, their tail light twinkling behind them like a vanishing ruby.

 

From the prequel I am not working on - but that was fun! J.K. Rowling. 2008

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář