Prolog: East Eden
Tulačka kráčela svižně po kočičích hlavách. Pršelo a dlažba se mokře leskla, ale Tulačce to hlavu nedělalo, měla dobré boty.
Ty boty byly většinou to první, čeho si lidé všimli. Byly důkladné, z tmavočervené kůže, nebo aspoň něčeho, co jako kůže vypadalo – měly ten měkký, hřejivý lesk. Jinak na Tulačce nebylo celkem nic zvláštního. Dívka, už ne –náct, ale také ne dlouho –cet. Černé tříčtvrťáky, tričko s logem nějakého filmu, mikina s kapucí, sluchátka v uších.
Cinkla noční tramvaj a s hromovým rachotem prohrčela po starých kolejích. Řidič se vyklonil ven.
"Hej, slečno! Nechcete svézt?" zavolal. "Nebo radši svést?" dodal rošťácky a mrkl.
"To asi těžko. Bydlím ve Východní a tam noční spoje nejezdí."
"Proč by nejezdily? Koleje tam vedou, ne? Naskočte si."
A tak si naskočila. Vůz byl krom ní a řidiče úplně prázdný.
"Ty boty jste si pořídila k vlasům nebo vlasy k botám?" zeptal se řidič, když si ji na světle prohlédl. Měl pravdu – vlasy, ostříhané nakrátko, měla obarvené zrovna na stejný odstín, který dominoval i jejímu druhému konci.
"Vlasy k botám."
Řidič se zasmál. "No jo, vy jste z Východní. Všechny holky z East Eden jsou své."
O chvilku později najel na starou kolej a za dalších pár minut už byli za řekou ve východní části města.
Tulačka seskočila na mokrou dlažbu. "Díky za svoz!" zamávala mizejícímu vozu.
"Rádo se stalo! Zase někdy!" zanesl k ní mokrý vítr odpověď.
Hleděla za tramvají, dokud nezmizela za zatáčkou. Pak se obrátila a rychlými kroky zmizela ve tmavých uličkách Východní čtvrti, které její obyvatelé neřekli jinak než East Eden.
***
Muž formoval z podivné hmoty tělové barvy cosi, co rozhodně nevypadalo, že by mělo mít tělovou barvu. Stál přitom na dvou lidských lebkách. Ještě pod nimi byl ozdobným písmem vyveden název karty – TVŮRCE.
Stejných karet leželo na stole ještě dvanáct.
Věštkyně si začínala opravdu dělat starosti.
***
Anděl seděl na chodníku, drhnul si křídlo a nadával. Sprostá slova mu odletovala od úst v reji zlatých jisker. Když Anděl kleje, je dobré mít na sobě něco nehořlavého.
"Ahoj," pozdravila Tulačka.
"Nazdar," zavrčel a ani nezvedl hlavu. Nakoukla mu přes rameno.
"To je od barvy?" změřila si pohledem velký, sytě žlutý flek.
"Ne, od kari," přiznal nešťastně.
"Od kari? Jak si proboha můžeš při jídle pokecat záda?"
Anděl po ní vrhl zničující pohled. Tulačka pokrčila rameny.
"Vezmi to savem, zlato. Nebo ty křídla rovnou shoď, stejně jsou zatraceně nemoderní. O praktičnosti nemluvě."
Rozcuchala mu navlhlé vlasy a pokračovala dál. Dokonce si polohlasem začala zpívat cosi o šumějících akátech.
***
"Tak si myslím, maličká," pošeptal muž malé můře, kterou opatrně držel v dlani, "že to děvče to buď dobře hraje, nebo vážně neví, že se něco děje."
Chvíli soustředěně pozoroval můrku, jako by od ní očekával odpověď. Dočkal se ale jen zoufalého tlukotu křídel.
Pokrčil rameny, strčil můru do úst a začal chroupat.
***
Černý stín v dlouhém plášti stál na okraji ploché střechy. Plášť absolutně nepraktického střihu a materiálu byl zjevně určen k tomu, aby dramaticky vlál. Vzhledem k tomu, že stále drobně pršelo, ovšem jen schlíple visel a dodával svému majiteli místo stylového imidž vzhled zmoklé slepice.
Postava se odrazila a skočila. Během pádu se velmi efektně proměnila v obrovského, poněkud neaerodynamického netopýra a odplachtila k východu. Přeletěla nad East Eden a přistála – s dutým žuchnutím - na hřbitůvku za ním. Opět nabyla své původní podoby a došla k velmi starobyle vypadající hrobce. Odsunula těžké dveře, které snaživě zaskřípaly.
Vnitřek hrobky byl zařízen na první pohled elegantně, na druhý pohodlně. Rakev sice mohla připomínat pravou dubovou z osmnáctého století, ale bystrému oku by neušel podezřele nový lak a také elektricky vytápěná poduška, kterou byla vystlána. Také kostelní svíce hořící na těžkých svícnech kolem ní se ve středověku určitě nevyráběly s levandulovou vůní.
Majitel rakve položil do jejího čela svůj dnešní úlovek. Pak o několik kroků ustoupil a zálibně se kochal výsledným dojmem.
Ano, nový polštářek by při patřičném osvětlení (respektivě jeho nedostatku) mohl připomínat rudý samet.
Kdyby ovšem nebyl plyšový, neměl tvar srdce a ve švu cedulku s nápisem IKEA.
Doháním čtecí resty...
(Ada, 8. 9. 2009 13:00)