Neviditelní - ohlédnutí
První myšlenka - něco napsat - proběhla mými nervovými spoji zhruba před šestadvaceti měsíci – na začátku prázdnin 2006. Jak jsem na to vlastně přišla, to už vám nepovím. Přemýšlela jsem nad nějakou fantasy, která by se odehrávala v reálném čase a světě, a zároveň jsem si hrála s myšlenkou paralelních dimenzí. Brzo tak vznikl koncept Hranice. A taky Strážců, kteří se starají o to, aby nebyla tak říkajíc překračována bez proclení.
Také hned jeden z prvních nápadů byl, že by se celý příběh mohl odehrávat v průběhu jedné jediné noci. Dokonce jsem to původně chtěla umístit do noci letního slunovratu, tzn. nejkratší v roce. Jenže jak se potom příběh víc nahazoval, začal se mi hodit spíš do podzimního období, do času mlh, studeného deště a omrzlých nosů.
Něco k postavám:
Lucka: První postava, se kterou jsem se tak říkajíc skamarádila. Dostala některé moje rysy – je stejně stará jako já v době, kdy příběh vznikal a pohybuje se ve stejném prostředí – kolej, Jižní Město, Dejvická chemická škola. Všechna pražská prostředí zmiňovaná v příběhu jsou reálná. :o)
O Lucce jsem měla jasno hned ze začátku. Chtěla jsem ji vystavit situaci člověka, který se ocitá najednou na světě sám, nějak ho to změní a musí se s tím nějak vyrovnávat. Pro Lucku je ztráta matky zároveň startovním bodem příběhu – její "změna" spočívá v tom, že se stane Vidoucím a začne si všímat věcí, které dřív nevnímala.
Jméno Lucie jsem nevybrala s nějakým hlubokým záměrem. Chtěla jsem, aby hrdinka měla normální české jméno (taky vás iritují povídky, kde se postava pohybuje českým prostředím, ale jmenuje se Mary Sue Potterová? :o)) ), Lucka mě napadla hned ze začátku a seděla mi. Až teprve nedávno jsem si na internetu dohledala, že to jméno vychází z latinského "lux" a znamená tedy něco jako "světlá, zářící." Docela sedí, ne?
Lóinn: Pochopitelně logický protějšek pro hlavní hrdinku. Lóinn je Strážce, a jako takový se umí pohybovat oběma světy, oba znát a nepatřit ani do jednoho. Touží téměř patetický (když si zpětně čtu některé kusy prvních kapitol, mám prudké nutkání škrtat, škrtat a škrtat, protože za ty dva roky moje averze k patetismu v jakékoliv podobě a literární obzvlášť značně vzrostla) po nějaké relevantní společnosti a je tedy předem předurčen se do Lucky jakožto přijatelné zástupkyně opačného pohlaví neodvolatelně zamilovat. Nicméně nechtěla jsem z toho udělat přeslazenou vzdychací árii, takže víceméně jsem je nechala dojít ke šťastnému konci až v epilogu. Odpusťte mi to. :o)
Jméno Lóinn pochází z gaelštiny a znamená jednoduše "čaroděj".
Saeunn Willow: Nutná postava, protože vždycky potřebujete někoho, kdo postavám vysvětlí, co mají dělat, pomůže jim najít svůj osud a ve vhodnou chvíli se nechá kuchnout. No dobře – musím říct, že jsem se sebou musela bojovat – stráášně nerada zabíjím postavy, na které si zvyknu. Ale postavu Willow už nebylo kam posunout, její role byla jasná. Byla takový Obi-Brumb Kenobi tohoto příběhu.
Jméno Willow – pochopitelně z angličtiny – znamená "vrba".
Sallis: Matka obou dívek. Jméno je zkomolenina latinského "salix", což opět znamená "vrba".
Lynnweth: Její role se hodně měnila. V prvním nástřelu neměla být s Luckou nijak příbuzná, ale měla tvořit jakýsi její odraz – alterego v paralelním světě. Lucka se měla do jejího světa dostat víceméně náhodou a měla se o ní dozvědět v podstatě tak, že si ji s Lynnweth budou lidi plést. Tenhleten nápad někde během brainstormingu padl a z Lynnweth se nakonec stala Lucčina sestra – a poněkud nepovedená postava, kterou ústřední dvojice většinu času vláčí za sebou jako korkovej špunt. Pokud bych někdy Neviditelné přepisovala, tak bych Lynnweth vypustila úplně – příběh může velmi dobře fungovat bez ní.
Jméno Lynnweth je zkomoleninou dvou gaelských slov – "lunn" znamená "vlna" a "eathar" je "člun". Dohromady a silně zkomoleno tedy něco jako "člun na vodě", česky to bylo míněno asi jako "plaváček" (odkaz na to, že Lynnweth nebyla vychovaná vlastními rodiči).
Líath: z irštiny, "šedý". Postava dle mojí zásady, že v každé správné fantasy se musí vyskytovat alespoň jeden vlkodlak. I když Líath jím není v pravém slova smyslu, on pochází z něčeho, čemu se říká Vlčí lid, což jsou v podstatě zdegenerovaní potomci vzniklí křížením vlkodlaků a lidí někdy před mnoha generacemi. Nemají už – pokud to cíleně necvičí – schopnost přeměny ani tu úplňkovou doktrínu, ale přesto jsou mezi obecným lidem stále velmi neoblíbení a pronásledovaní. (Vlčí lid je koncept, ke kterému se rozhodně ještě v nějaké povídce vrátím.)
V případném Neviditelní 2.0 by asi Líatha pravděpodobně potkal Lynnwethin osud, nebo by se musela změnit jeho role – mohl by být třeba Willowin učedník nebo...jiné nápady? :o)
Dřínka: Příklad postavy, která byla napsaná pro jednu scénu a odmítla se s tím smířit. Původně se měla jen mihnout před Luckou v parku, aby ji Lóinn mohl odchytit. Později se mi ale postavička věčně hláškujícího rebelského tvorečka zalíbila a prostoru dostala mnohem víc. Nakonec, jak se v příběhu ukáže, Dřínka je nejen rozpustilá a nezodpovědná, ale taky značně světem protřelá a když na věc přijde, docela udatná. Taky na to doplatí vážným zraněním – v jedné verzi jsem ji i nechala umřít, jenomže pak neměl kdo v epilogu říct tu větu o čokoládové sušence, takže to nešlo. :o)
Codagh: gaelsky "válka" – mě přesvědčil o tom, že skutečně neumím psát záporné postavy. Budu na tom muset zapracovat.
Na závěr bych se ještě chtěla zmínit – všimli jste si motivu vrby? :o) Objevuje se nejprve ve jménech – Willow a Sallis. Vrba je jejich atribut – vrbové proutí je na střence nože, který Lucka dostane, Willowina hůl je z vrbového dřeva a vrba z ní vyroste nad jejím hrobem. No a pak je tu samozřejmě Lucčino kouzlo, které zničilo Černočerno – to se jí, holce šikovné, moc povedlo.