Jdi na obsah Jdi na menu
 

Tajemství

25. 12. 2010

 

Dlouho pozorovala tenkou tmavorudou stružku, která si razila cestu mezi plastovým sáčkem nahoře a její rozbolavělou paží dole. Pomalu jí těžkla víčka. Propadala se do sněhobílého polštáře hlouběji a hlouběji, jako do vln chladivého, klidného jezera. Zavřela oči.

Slyšela vrznutí dveří a tiché kroky. Lehký závan vzduchu a vůně orchidejí. Sevřela víčka pevněji. Věděla, že tajemství je v tom, neotvírat oči.

„Vážně bys měla víc jíst,“ ozval se příjemný hlas, „příště tě v těch peřinách ani nenajdu.“

Usmála se. Něcí ruka zlehka nadzvedla jeden cíp přikrývky.

„Ehm, doktorko...“ zakoktal kdosi od dveří.

„No tak, Norme, nebuďte netaktní,“ zavrněla návštěvnice, „dopřejte děvčatům trochu soukromí.“

Dveře stydlivě zaklaply. Pod peřinu vklouzl studený vzduch a ještě něco. Postel se pod novou váhou lehce zhoupla.

Čísi prsty jí přejely po tváři a dech ji zašimral na krku.

Tajemství je v tom, neotvírat oči.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nečekaná transfuze

(Ada, 26. 12. 2010 2:48)

Někam jsem si založila dech, pardon... Tohle bylo prostě nádherný. Nevím, co říct - jsem zkrátka úplně naměkko lemur. Děkuju. Že tu pořád jsi a vůbec.
Doufejme, že se pochlapím už zítra - vlastně dneska - zveřejnit to, co jsem ti naježila.:D