Drabble-dárek osmý: Cisso...
Narcissu tentokrát na půdu nepřivedla práce. Potřebovala být jen chvilku sama, bez strategických tahů a strojených úsměvů. Chviličku klidu v nejpřívětivějším místě domu. A nebo, řekněme to trochu tajemně, měla prostě pocit, že by tu právě teď měla být.
Sedla si na dřevěnou podlahu a prstem malovala do prachu ornamenty.
Tygr neslyšně klouzal po studených dlaždicích. Sirius poklusával za ním dosti neklidně. Malfoy Manor bylo na seznamu míst, na kterých by chtěl být, rozhodně hodně hluboko. A taky se to ani trochu neslučovalo s tím, co mu radili Remus a Molly a všichni ostatní. Na druhé straně, Sirius na dobré rady stejně nikdy moc nedal.
Stoupali do schodů až kamsi k půdě. Na konci byly staré dřevěné dveře. Tygr do nich šťouchnul tlapou a tichounce je otevřel. Pak na Siriuse výstražně mávl ocasem a vklouzl dovnitř.
Sirius ho o-pa-tr-ně následoval. S překvapením zjistil, že mu srdce tluče až v krku. Nahlédl do dveří. Půda byla šerá, zaprášená, ale přátelsky mu dýchala do tváře. Na okamžik, na mrňavou chviličku mu připadlo, jako by byl zpátky v Hnízdě. Jako by mu do obličeje zavál slanej mořském vzduch a vlny se mu otřely o nohy. A Příboj. Jak by kdy mohl zapomenout na Příboj?
A pak uviděl ji. Blonďatou mořskou vílu v bílé košili. Byla bosá, vlasy měla rozpuštěné a cosi kreslila prstem do prachu. Čas jakoby zaškobrtl a převrátil se o nějakých sedmnáct let zpátky. Vypadala tak mladě. Křehce. Žádná drsná smrtijedská holka. Ale malá Cissa, jeho potřeštěná sestřenka.
Sirius jí nikdy neodpustil, že si Malfoye vzala. Nikdy nepochopil, proč to udělala. A dvanáct let v Azkabanu v něm pěstovalo nenávist a touhu oplácet rány. Ještě, když sem šel, měl chuť křičet a obviňovat. Ale teď, když ji viděl…
Zadržel dech. Srdce se mu otloukalo o hrudník a připomínalo mu, že tam ještě je. Že vězení mu mohlo vzít ideály, vzpomínky a mládí, ale nezničilo to dobré v něm. Tam hluboko uvnitř, ještě pořád byl Tichošlápek, a…možná bylo načase v tomto příběhu otevřít novou kapitolu.
Udělal tři kroky dopředu. Podlaha zavrzala a Tygr spokojeně zamručel. Hráčka se otočila.
„Cisso…“
Ehm...ještě já.
(Ada, 27. 12. 2007 13:14)