DMD: Trpělivost přináší oběd
Attila spokojeně postává na nejvyšším kopečku v expozici a prohlíží si menu. Loňský beran – moc tuhý, navíc šlachy by nedostal ze zubů aspoň týden. Starší ovce – moc naštvaná. Takovou žlučovitou ochechuli by trávit nechtěl. Ale moment! Attila spočine pohledem na letošních jehňatech. Mladá maminka svá dvojčata pyšně předvádí po celém výběhu. Attila se olízne. Toho vlevo pokřtí Ambrózie a toho vpravo Nektar.
„Veliteli,“ mladší vlk vyběhne na kopec. „Hlásím, že postupujeme. Rozšířili jsme náš podhrab o dalších třicet centimetrů.“
Attila spokojeně zamručí. Tunel, důmyslně maskovaný před lidskými ošetřovateli se uspokojivě rozrůstá. Ještě to bude chvíli trvat, ale trpělivost přináší oběd.