Jdi na obsah Jdi na menu
 

(Ne)slavný návrat

11. 10. 2009

Rádio tiše chrlilo aktuální přehled katastrof a Ama balila. Trvalo jí to sotva půl odpoledne. Až ji samotnou překvapilo, jak málo věcí vlastně za poslední roky nashromáždila. Oblečení, boty, několik knih, dvě dražší voňavky a pár levnějších kosmetických serepetiček, taštička s léky, oblíbený hrnek a... porcelánový holub, samozřejmě. Nejkýčovitější odpornost, jakou si dokážete představit. Davida příšerně vytáčel od první chvíle, kdy se sem – i s holubem – přistěhovala. Nechápal, jak jeho jinak celkem vkusem oplývající přítelkyně může trvat na přítomnosti něčeho tak ohavného.  

 

... podivná zmizení neustále pokračují. Poslední, zřejmě nejtragičtější případ se stal dnes kolem třetí hodiny ranní, kdy ze svého pokoje zmizel tříletý Jan T. Jde o čtvrtého zmizelého v posledních deseti dnech. Zaspala policie? Předchozí pohřešovaní podle našich informací pocházeli ze slabších sociálních vrstev – souvisí snad toto s nezájmem úřadů? Nebo jde spíše o to, kam tyto oběti mizejí? Podle našeho zdroje, který se rozhodl zůstat v anonymitě, některé stopy směřují do nechvalně proslulé Východní čtvrti. Policejní velitelství na celý případ uvalilo informační embargo. Předseda správní rady mezitím...

 

Ama přeladila na jinou stanici. No jasně, prskala v duchu, "nechvalně proslulá Východní čtvrť."

Posadila se ke stolu a hleděla si s porcelánovým holubem na něm z očí do očí.

"Vrátím se tam," oznámila mu. Vyslovila tak nahlas myšlenku, která v ní hlodala už týdny, a které dost dobře možná zapříčinila její stupňující se hádky s Davidem, který byl jinak veselý, pohodový a tak nádherně, osvěžujícně nevědoucí kluk.

"Nemohlo to fungovat, víš?" vysvětlovala holubovi. "Neměla jsem zatraceně vůbec šanci. Šest podělanejch let se snažím vést normální život a vidíš, k čemu to vede? Nemůžu spát, nemůžu jíst, nemůžu dýchat, aniž by ve mě cosi netoužilo se tam vrátit. A víš co? Já to taky udělám. I když mě tam nikdo vítat nebude."

 

Našla tužku a blok a naškrábala krátký vzkaz. Pak se sklonila k holubovi a dýchla mu na hlavičku.

Holub zamrkal a obrátil k ní zobáček.

"Vrků?" otázal se. Znělo to poněkud keramicky.

"Doneseš zprávu paní Drahuši. Doufám, že má ještě pořád volný pokoj."

"Vrků," souhlasil holub a protřepal si glazovaná křídla. Ama složila lístek a přivázala mu ho k pařátku.

"A nikde se necourej," varovala ho, "hlinění holubi se taky střílejí."

"Vrkůůů?!"

 

₪₪₪

 

Tulačka dělala svému jménu čest. Vyrazila do ulic hned po setmění a než udeřila půlnoc, obešla celou čtvrť dvakrát. Neobjevila nic podezřelého, ale přitom přítomnost něčeho zlého cítila. Kočičí hlavy i staré zdi nespokojeně pulzovaly.

"Je to tu," zašeptala Tulačka, "jenže kde?"

"To zatím nevím," ozvalo se jí u nohou, "ale zjistím to."

Tulačka se sklonila ke kočce, která se jí třela o kotník.

"Dobrý večer, Lady Nuit," pozdravila. "Jsi na lovu?"

"Nazvala bych to průzkumem terénu," mňoukla kočka.

"A co přesně," drbala ji Tulačka za ušima, "tě vedlo k tomuhle průzkumu, Sametová paní?"

"Trochu níž," poručila si Lady.

"Co přesně jsi to viděla, Stříbrodrápko?" vrkala Tulačka dál. Lady jí tála pod rukama. Kočky, jak je dobře známo, fungují na lichotky a Tulačka lichotila zcela nenuceně. A přesně věděla, kde poškrábat.

"Hmm... to je dobré, tohle," pochválila ji Lady Nuit a motorek v jejím hrudníku spokojeně vrčel. "Vezmu tě k Adamovi, on ti ukáže, co potřebuješ vědět."

 

 

"LEGENDA O AIDEN", stálo v hlavičce textu. Tulačka na něj hleděla poněkud nechápavě.

"A co přesně...?"

"Podívej se sem," přelistoval Adam pár stránek. "Schválně jsem to vytiskl tak, jak jsem to napsal. Nebo spíš, jak se to napsalo samo."

Tulačka prolétla těch pár řádků pohledem a pak je prošla ještě jednou důkladně pomalu. Adam zatím vysvětloval.

"... ale vůbec nechápu, co se to vlastně děje."

"Já už to pomalu chápat začínám," mračila se Tulačka. "Někdo tady porušuje první pravidlo."

"Ale to se přece nestalo od té doby, co..."

"Jo. Já vím."

 

Nastalo poněkud oslizlé trapné ticho, které přerušila až Lady Nuit, která vyskočila Tulačce na klín a nastavila levou lopatku.

"A... hm... cože to vlastně píšeš?" otázala se Tulačka, aby nepříjemnou mezeru nějak překlenula.

"No, vlastně to jen přepracovávám," pustil se Adam do vysvětlování. "Našel jsem to u Vilibalda. Je to stará legenda. Je docela zajímavý, že ji skoro nikdo nezná – a přitom je o tom, jak tahle čtvrť vznikla."

"Vážně? A jak?"

"To byla jedna holka, jmenovala se Aiden, nebo možná Eiden, nějak tak. No a... hele, je to složitý, ale znáš to – takovej ten příběh o románku s bohatším chlapcem, nechtěném těhotenství a tak. To děcko umřelo a holku vyhnali. Ale v té legendě se říká, že nechtěla čtvrť opustit, a tak se ztratila v uličkách, zmizela a už ji nikdo nikdy neviděl. Stala se čtvrtí, splynula s ní. Jestli je na tom něco pravdy, tak si myslím, že mohla být první Tvůrčí. Každopádně po ní vlastně má tohle místo jméno – říkalo se mu pak Východní Aidenina čtvrť, čtvrť Aiden. Časem se to jméno trochu zkomolilo a když sem přišla angličtina, vznikla East Eden."

"Pěkná pohádka," usmála se Tulačka.

"Náhodou," mroukla Lady Nuit, "kdyby na tebe začala čtvrť mluvit, aspoň víš, jak ji oslovit."

 

₪₪₪

 

Ama kráčela prázdnou ulicí. Měla pravdu, když říkala, že ji nikdo vítat nebude. Těch několik pohledů, které po nich pár nočních chodců vrhlo, moc přátelských nebylo a přímo cítila, jak se šeptanda o jejím návratu šíří do všech směrů. Zaťala zuby. Jen se podívejte, myslela si, jen se podívejte, jak se plazím zpět. Vychutnejte si to.

Už byla v ulici, kde stál dům paní Drahuše. V okně v patře se svítilo. Ama už se upřímně těšila, až zmizí z dohledu všech zvědavých očí, když si všimla, že z druhého konce ulice někdo kráčí stejným směrem. Když se postava přiblížila, Ama zadržela dech. Jak se zdálo, čekalo ji to nejnepříjemnější čekání mnohem dřív, než čekala.

"Ahoj, Julie," řekla klidněji, než se cítila a vystoupila do světla lampy u domu.

Tulačka, která si jí do té doby nevšimla, zalapala po dechu.

"Amo..."

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Ada, 23. 10. 2009 15:12)

Mám být otravná? Mám být fakticky otravná? Tak jo, já budu: JEŠTĚĚĚĚ!:)

holub!

(eru, 12. 10. 2009 20:11)

adept na jednu z nejoblíbenějších postav. :o)
a chceme ještě (nejen holuba)!

No tak, oslíče,

(Efka, 11. 10. 2009 23:09)

nenapínej nás už! A prosím více Vilibalda! :-)