Za scénou
Tu scénu ozařoval měsíc - žádný dobromyslný boubelatý vdolek, ale úzký srpek, ostrý jako ta nejchladnější čepel.
Obsahovala vše, co dobré drama potřebuje. Zlo - pololidské stvoření s rudými zorničkami - i Dobro - s ohnutými brýlemi a krvácejícím spodním rtem.
Opodál byli i další - bezděční, ale nepominutelní pěšáci velkých her. Remus, choulící se za balvanem a svírající si zraněný bok. Tonksová, zasažená omračujícím kouzlem. Lenka, vyděšeně svírající Nevillovu dlaň. Ron a Hermiona…
"A co kdyby…?" ozval se Hlas. Ozval se zvuk, jako když pero klouže po papíře. Lupin u kamene znehybněl, Nymfadora otevřela oči a vykřikla.
"No, ještě si to rozmyslím," ušklíbla se Joanna a připsala další větu.