Jdi na obsah Jdi na menu
 

Nezapomenutelné narozeniny

1. 4. 2008

Nezapomenutelné narozeniny

 

„Frede?“

„Georgi?“

„Máš?“

„To si piš!“

Sotva svítalo. Kluci, bosí a v pyžamech, obratně sešplhali po mámině opečovávané vistárii do zahrady.

Fred vytáhl z kapsy pyžama tlustou růžovou svíci. Jeho bratr se ušklíbl.

„No jo, ta barva je strašná, vím. Našel jsem jich asi dvacet na dně krabice. Říkal jsem si, že je stejně nikdo používat nebude.“

Koncem hůlky připálil knot.

„Zdrhej,“ doporučil dvojčeti a smýkl sebou za zídku obrostlou hustým břečťanem, který si mamka vloni za nekřesťanské peníze objednala až z New Orleans.

Svíčka asi deset vteřin nevinně hořela a ukapávala. Pak se ozvalo hlasité plop!, asi jako když praskne žvýkačková bublina. Čarodějný břečťan se vyděšeně naježil. George opatrně vykoukl zpoza zídky. Nad malým kráterem se vznášel hustý růžový dým, který se kroutil a postupně tvořil slova „Kratochvilné Kouzelnické Kejkle.“

„Paráda,“ procedil mezi zuby.

 

„Kluci! Kde se touláte! Pojďte na snídani!“ ozval se od domu matčin hlas.

Doběhli do kuchyně, kde už seděl celý zbytek rodiny. Stolu dominoval velikánský dort s cukrovou polevou a patnácti tlustými, růžovými svícemi.

„Všechno nejlepší,“ usmála se na ně Molly a začala je zapalovat.

 

 

Doslov:

o několik let později objevil George v jedné krabici zbylé čtyři svíce a rozhodl se pustit se do jejich výroby. Ponechal i ten příšerný růžový odstín – nazval jej „model Umbridge“. Nechal zaslat jednu zásilku přímo do Azkabanu. Myslel si, že Fredovi by se to určitě líbilo.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Co říct jiného...

(Ada, 2. 4. 2008 11:36)

...než chí.:o)
Krásné jako vždycky. (No...už bych asi měla vědět, že ve studovně se nechechtá.)
Jinak, koukám, že teta Bethany distribuuje svou rostlinku, kam se dá...:o))
Dokonce i v té černohumorné upíří záležitosti, která vykvetla v Hnusné zahrádce bude mít břečťan jistou (nezanedbatelnou) roli. (Fuj. Reklama. Pardon.)