Jdi na obsah Jdi na menu
 

Doma

22. 11. 2007

Avada kedavra!
To byla poslední dvě slova, která slyšel. Pak byla tma. Tma a ticho.

"Remusi! Hej, Remusi…Moony, no tak, prober se!" tak tohle oslovení ho donutilo otevřít oči hodně doširoka. Temnota kolem něj se rozptýlila a před ním dřepěl Sirius a usmíval se jako blázen.
"Co…jak…kde to jsem?!"
"Mno, pro nedostatek lepších výrazů by se dalo říct, že jsi tak nějak…v nebi," prohlásil Sirius s důvěrně známým úšklebkem, který Remusovi, do hajzlu, tolik chyběl.
"A něco pro tebe máme," ozval se další hlas a do Lupinova zorného pole vstoupil James. Podával mu ruličku pergamenu.
Remus list - s trochu roztřesenýma rukama - rozložil. Byla na něm jediná věta, napsaná velkým, ozdobným písmem.

PAN TICHOŠLÁPEK A PAN DVANÁCTERÁK
POKLÁDAJÍ ZA NESMÍRNÉ POTĚŠENÍ,
ŽE MOHOU PŘIVÍTAT PANA NÁMĚSÍČNÍKA
DOMA.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.

(Nex, 3. 11. 2010 2:52)

Pláču. Ale ne jenom smutkem.