Doma
Avada kedavra!
To byla poslední dvě slova, která slyšel. Pak byla tma. Tma a ticho.
"Remusi! Hej, Remusi…Moony, no tak, prober se!" tak tohle oslovení ho donutilo otevřít oči hodně doširoka. Temnota kolem něj se rozptýlila a před ním dřepěl Sirius a usmíval se jako blázen.
"Co…jak…kde to jsem?!"
"Mno, pro nedostatek lepších výrazů by se dalo říct, že jsi tak nějak…v nebi," prohlásil Sirius s důvěrně známým úšklebkem, který Remusovi, do hajzlu, tolik chyběl.
"A něco pro tebe máme," ozval se další hlas a do Lupinova zorného pole vstoupil James. Podával mu ruličku pergamenu.
Remus list - s trochu roztřesenýma rukama - rozložil. Byla na něm jediná věta, napsaná velkým, ozdobným písmem.
PAN TICHOŠLÁPEK A PAN DVANÁCTERÁK
POKLÁDAJÍ ZA NESMÍRNÉ POTĚŠENÍ,
ŽE MOHOU PŘIVÍTAT PANA NÁMĚSÍČNÍKA
DOMA.
.
(Nex, 3. 11. 2010 2:52)